Můj první kůň
Každý, kdo někdy měl sen a ten sen ho neopustil ani po probuzení, ani po několika letech a každý, kdo vydržel břímě mít sen, ten si vzpomene na pocit, který ho zaplavil, když měl to štěstí a sen se stal skutečností.
Sen
Tréma, kterou cítím, není strachem z toho, že bych neuspěl na poli spisovatelském. Je to elektrizující pocit prvního dotyku, prvního kontaktu. Je to strach z toho, jestli dokážu vůbec správně popsat velikost toho okamžiku. Okamžiku, kdy jsem se stal majitelem koně. Mého prvního koně!
Poprvé jsem na koni seděl na školním výletě. Stalo se to na jízdárně beze jména, na koni
beze jména.
I tak nějak může vypadat začátek snu.
Na dlouhou dobu to byl jediný zážitek až do mého setkání s rančem v Lipové Lázních.
Stalo se, že jsem dostal týdenní výcvik jízdy na koni, tím jsem se opět vrátil ke koním
a zůstal u nich.
Poprvé
Máme koně, kteří už nejsou beze jména. Máme koně, u kterých znám rodokmen. Máme koně, kteří
nám dělají radost každý den.
Ale mít koně, který je tělem i duší můj, to štěstí mě potkalo až na mé narozeniny v roce 2006.
Při návštěvě Brna jsme se po překotném dni plném událostí sešli večer u Zachů a mezi lidmi,
se kterými je mě opravdu dobře, jsem dostal jeden z největších darů, jaký jen člověk může dostat.
Získal jsem přítele na celý život.
Získal jsem přátelství krásné bytosti.
Ten pocit naplnění, který jsem tím získal, je k nezaplacení.
Dokonce jsem s ní mohl strávit celou noc.
Můj první koník
A je to venku: dostal jsem koně. A ne ledajakého koně. Dostal jsem koně plemene Paint Horse.
Tak se splnil jeden z mých snů.
Sen o koni.
Stále nemám pro koníka jméno. Pokud vás nějaké vhodné jméno napadne, pošlete nám ho.
Nakonec bych se rád podělil o svou radost pár obrázky mého prvního vlastního koně.
Tady jsou:
Líbí? :o)