Jak se žije monopolům
aneb jak postavit vlastní bydlení a přežít
Vyprávění by se dalo začít jako pohádka.
Bylo nebylo
Bylo nebylo. Za dvojím pohořím, třemi železničními přejezdy tam, kde končí civilizace, si pár mladých lidí
rozhodl postavit domeček. Malý domeček.
A tak si pro začátek koupili pozemek. Pravda, nezajímali se příliš o územní plán obce, vždyť pozemek leží hned
za humny. Na dosah k místní účelové komunikaci, vodovodu, elektřtině a taky ostatním domečkům v obci.
Spíše nebylo
První zklamání přišlo hned s prvním jednáním s představiteli obce. Jestliže bývá (většinou) zvykem tlustou čarou ohraničit intravilán obce a tak jej oddělit od extravilánu, pak tady existuje právě ona pověstná výjimka potvrzující jisté pravidlo. V územním plánu zpracovaném jistě renomovanou firmou za jistě zaslouženou odměnu se v extravilánu skvěly ostrůvky parcel určených k budoucí výstavbě. Stejně tak intravilán přesně kopíroval parcely již zastavěné a nedával žádnou možnost integrovat tvar území obce do rozumné podoby. Proto bylo také stanovisko představitelů obce zamítavé. Doslova "...to nejde...".
Protože se mladý pár nechtěl vzdát bez boje, musela mužská část začít se studiem. Studium se týkalo legálních možností v dané oblasti a hlavně jejich aplikací. Takže se vynořila možnost zvaná změna územního plánu. Vypadá to nadějně? Vypadá, ale ke kýženému výsledku to stejně nevede: "...územní plán je dělaný před pár lety, nebudeme tak brzo dělat změny. Zaplatíte to?.... Navíc s odkazem na cifru cca 30 000,- Kč.
Díl II
Takže jinak. Postupujeme dále cestou, cestičkou takovou jakoby privátní :o). Naštěstí existují lidé, kteří se v oblasti stavebnictví pohybují dnes a denně a mají své známé a zkušenosti. Zjišťujeme, že probíhá správní řízení ve věci územního řízení v podmínkách velmi podobných těm našim. No, nebudu více napínat: nadřízené orgány uznaly nároky a ono územní řízení mohlo úspěšně proběhnout. Tím pádem se otevřela možná cesta i pro nás.
Bude?
Pánové na stavebním úřadu potvrdili naše informace a dali nám přeběžný souhlas s územním řízením + seznam dobrých rad a nezbytných úkolů nutných pro vydání stavebního povolení. A ještě informovali přímo pana starostu naší obce, že stavbu je možno provést; formálně tomu nic nebrání.
Takže jsem na obci žádali o vyjádření ke stavbě. Neobešlo se to bez (asi nezbytných) problémů. Hlavní problémem bylo přesné umístění stavby na pozemku. Po vzájemné výměně názorů nakonec obec souhlas vydala. Jen si vynutila (protiprávně) náš písemný souhlas: my (a snad ani naše děti) nežádáme dopravní obslužnost (svoz komunálního odpadu a zimní údržba komunikací) . Takto neúplně formulovaný souhlas je opravdu k ničemu, takže jsme formulaci ještě vylepšili: nežádáme dopravní obslužnost k výměře RD, pouze na hranici parcely. Což je pro obec nepoužitelné a nezneužitelné :o). Uff. Jak se říká: Vlk se nažral a koza zůstala celá.
Pak ještě stačilo vyjádření odboru životního prostředí. To bylo vstřícné, příjemné a hlavně
kladné.
Dále i architekt s námi měl moře trpělivosti a naše náčrty převáděl do technických výkresů a opravoval, upravoval...
A měření radonového rizika, výškopis terénu, ...
Díl III
Vše dospělo do bodu, kdy jsme zažádali o vyjádření obce k přípojkám k inženýrským sítím. Kanalizace v obci není, jednáme tedy jen o přípojku k vodovodu. Teď už problém není.
Také náš drahý Telecom se obratem vyjádřil, že nemá námitek ke stavbě (linku nežádáme).
Jak chudý Honza ke štěstí přišel
Jak už to v pohádkách chodí, i v té naší se vyskytuje jeden chudý Honza.
Prodává elek-třtinu. Ale moc mu to asi nejde. Protože zisky jsou malé, musí stále zdražovat a pravděpodobně nadále
prodělává. Nevděčná práce, možná proto ji nikdo jiný nechce dělat a Honza je jediný, kdo třtinu prodává.
Protože elek-třtina je fajn, chtěl i mladý pár tuto vymoženost mít. Dokonce se přes jejich pozemek táhne vedení VN. A když jsou povinni toto strpět, mohl by Honza být vstřícný. Zažádali o možnost kupování třtiny. Tak pánové od Honzy našli místa, odkud se může elek-třtina přivést. Škoda, že je to daleko. Jsou i místa bližší, ale proč to nejde? Kdo ví? Nebo neví? A co bude dále?
Díl IV
Chcete od nás kupovat třtinu? OK. My vám ji přivedeme domů. Není problém. Uděláme přípojku. Vy zaplatíte. Proč
platit za přípojku? Kam bychom přišli, kdybychom vydávali naše penízky za takové nesmysly jako je přípojka k naší
třtině? Protože je to vše velmi náročná operace, musíte samozřejmně zaplatit administrativní poplatek. Že nám pak
budete platit za třtinu? Vždyť je tak laciná, že na tom skoro proděláme!
Apropos, na katastrálním úřadu musíte nechat zavést věcné břemeno na všechny části pozemku sousedů, nad kterým vede
naše přípojka.
A protože si přípojku zaplatíte, bude vaše. Když je vaše, musíte ji udržovat v dobré kondici. Jediný, kdo na ní může
pracovat jsme my. Logicky to nebudeme dělat zadarmo, že?
Přirovnal bych to k benzínové čerpačce. Chcete si u nás za peníze načerpat benzín? OK, kupte si hadici ke stojanu. A ještě musíte zaplatit za to, že si chcete od nás benzín koupit...
A tak chudý Honza k bohatství přišel.
Díl V
Na kolik si Honza příjde?
Jak se vyplácí být monopolním Honzou? Bez nejmenší námahy Honzíkovi spadne do klína asi toto:
Přípojka fyzicky
- 25.000 Kč/sloup
- 1.200 Kč/m vedení - při ceně kabelu cca 60 Kč/m to není až tak špatné, že?
První suma: 3 x 25.000 + 60 x 1.200 = 147.000 Kč.
Nejsou započítány náklady energetický pilíř, což už je v pořádku - bude na našm pozemku, námi postavený, v našm stylu, prostě náš.
Přípojka administrativně
Jak Honzík dobře ví, administrativní úkony nejsou žádná sranda. Proto si za kvalitu připlatíme.
- 500 Kč/A - platíme za to, že nám bude umožněno platit :o)
Druhá suma: 25 x 500 = 12.500 Kč.
25 A je běžná přípojka pro běžný RD (a běžný prací prášek).
Nejsou započítány náklady na zápis do KN (v našm případě 2x - 2 sousedé).
Suma sumárum
Slavte, radujte se, finální suma přichází! Neodebrali jsme jedinou kW a co na to Honzík?
Monopolní Honzík může připsat na své konto celkem 147.000 + 12.500 = 159.500 Kč.
Gratulujeme.
Takže: jak se žije monopolům ?